Jsme přestěhovaní a znovu nás čeká hledání obchodů, prádelny, bankomatů a levných benzínek. Už nejsme u moře, nemáme za oknem ovečky a není tu bruslostezka, ale neplatíme internet, neplatíme parkování, nemusíme pro chleba jezdit čtyři kilometry a na pokoji máme ultrapohodlnou postel, ve které jsem poprvé po dvou letech spala celou noc až do desíti ráno. Vůbec se mi z ní nechce :o) Je tak akorát měkká, tak akorát veliká, má správně vysoký polštář a nebolí mě z ní záda. Jen škoda že krk si to nerozmyslel, ten mě bolí čím dál víc a vidina masáže je hodně daleko.  

Práce v oboru pořád žádná. Každý den hledáme, každý den se trochu učíme a po večerech si pročítám blogy jiných čechů kteří sem přijeli a do pěti dnů našli práci, jenomže ve službách. Hlídají děti, prodávají suvenýry, nalévají víno na lodi nebo pracují ve skladu a já si tak říkam, je lepší si to tu tři měsíce procestovat a vrátit se, nebo vzít práci ve skladu, naučit se jazyk a zůstat tu dýl? Jak by taková práce vypadala v mém životopise? A nevypadla bych z oboru? Nevim nevim a přemýšlím, domů se mi ještě nechce.

Studentům v Holandsku se nevyplatí chodit do práce a při pohledu z té druhé strany, studenti tu jsou neskutečně levná pracovní síla. Dostala se mi do ruky tabulka s hrubou minimální hodinovou mzdou pro studenty ve věku od 15ti do 23 let a ty rozdíly jsou obrovské. Nemá cenu tu vypisovat všechny roky, ale následujících pár řádek řekne vše: 

15 let – 2.44 euro 
19 let – 4.26 euro 
22 let – 6.90 euro 
23 let -  8.12 euro

Proč je to tak?  Asi proto, že zaměstnavatelé si tu ze všeho nejvíc cenní zkušeností a ty rostou úměrně s věkem. Minimální mzda pro zaměstnance ve věku od 23 do 65ti let je asi 10 euro, zhruba 1300 (čistého) měsíčně, ale na druhou stranu strop není žádný - ve svých 30ti letech tak můžete mít stejné peníze za sázení tulipánů jako Váš soused třeba za programování... Můžete, ale nemusíte.

Pracovní doba je tu mnohem kratší. Zákon zakazuje pracovat víc jak 9 hodin denně, takže klasický plný úvazek je na 40 hodin, zkrácený na 38 nebo 36 hodin a částečný na 20 hodin. (Pokud pracujete jen 36 hodin, Vaše minimální mzda zůstává stejná, takže dostanete za hodinu trošku víc než u klasického úvazku.) Normální pracovní týden má být pětidenní po 8mi hodinách, ale my osobně spíš narážíme na lidi co využívají čtyřdenní po 9ti hodinách, takže jsou v pátek nebo v pondělí doma (banky, velké firmy, jazykové agentury), případně jdou do práce v sobotu večer a v pondělí vstávají až po obědě (restaurace a některé úřady, opravdu). Často se nám stává, že v pondělí do dvou odpoledne a v pátek po jedenácté dopoledne už nikde nikoho neseženeme, večer si nenakoupíme, protože večerky tu nejsou, lékárny nedrží pohotovosti a restaurace mají o víkendu otevřeno jen od čtyř do desíti večer. 

A ještě jedna pozámka, související s pracovní dobou. Při plném úvazku máte nárok minimálně na 20 dní dovolené a zhruba dalších 10 dní jsou státní svátky, takže my co jsme zvyklí pracovat i 12 hodin denně, držet pohotovosti o víkendu nebo na Vánoce a co v Praze chodíme nakupovat ještě v 9 večer si jen tak v duchu říkáme: pracuje tu vůbec někdo? :o)  

Tak mi nevyšel další pohovor. Tanhle práce mě trošku mrzí, protože mi byla ušitá přímo na míru a splňovala jsem všechny požadavky které si vymysleli, ale musela bych mluvit na zákazníky a to chce holandštinu. Nevadí, byla tenhle, bude i další, a třeba tentokrát s angličtinou. (a že nebyli vůbec skromní, chtěli několik MCP certifikací, ITIL, práci s HP servicedeskem, 3 až 5 let praxe a tak) Ani Mirkovi včerejší pohovor nevyšel, ale dozvěděl se pár nových věcí a teď je zkouší, takže to bylo i k něčemu dobré.

Okno je zpravené a bylo to opravdu za pět minut dvanáct, protože zítra ráno se balíme a jedeme do dalšího hotelu, který je o nějakých 100 km dál směrem na jih. Už teď se těšte na fotky z dalších velkých měst jako je Rotterdam nebo Den Haag a bude i tulipánový park nebo Space Expo. Nebylo to tady (na severu) špatné, už jsem si dokonce zvykla i na to, že tu z kohoutku teče slaná voda :o), ale díky tomu že jsme u moře a začala sezóna, stoupla cena ubytování skoro trojnásobně. Navíc, už není kam jezdit na výlety a velká města jako Rotterdam jsou plná technology center, takže tam na nás může čekat i nějaká ta práce.

P. S.: V Praze je krásně, ale u nás už od včera dost škaredě prší, tady máte malý fotodůkaz:

Budík, snídaně, servis, úřad práce, nákup,pozdní oběd, inzeráty, učení…  ani dneska jsme se nenudili. V servisu nás moc nepotěšili, protože objednali špatné okno a oprava bude o 150 euro dražší než jsme čekali, jenže co s tím můžeme dělat, potřebujeme trošku jiné okno než jsme si mysleli. Fólii samozřejmě strhli a bez “emergency window” nás pustit nechtěli, tak jsme odjeli s plexisklem a další pokus bude v úterý. Naštěstí je zahrnuté v ceně opravy, drží a je přes něj vidět.

Jedna dobrá zpráva, uznali nám podporu :o) Můžeme tu zůstat až do konce dubna, jenže nějakou práci už by to vážně chtělo a úřad práce nám s tím nepomůže. Protože jsme z IT oboru kde příležitosti jsou, používáme Internet a zaregistrovali jsme se u několika personálních agentur, zařadili nás do kategorie “samostatně aktivně hledajících” a popřáli nám hodně štěstí. Škoda té práce co mi utekla tři dny před příjezdem, všechno by teď  bylo mnohem jednodušší, protože když přijedete za prací a podepíšete smlouvu, dostanete všechno naservírované přímo pod nos (SOFI, účet, pojištění, bydlení a tak), bez práce jste na všechno sami. No ale to by nebylo o čem psát, že :o)

Jinak, při čekání na Mirka jsem si procházela letáky s nabídkami práce a v brožurce práce v zahraničí byly au-pair pobyty v Anglii, Německu nebo na Kypru a práce průvodců v Itálii, Španělsku, Litvě nebo na Slovensku, ale my zas nic. Naše města tu jsou spřátelená s každou druhou vesnicí, ale paní na úřadě ani neví jak napsat do kolonky země holandsky “Česká Republika”. Proč? Nemáme euro a nejsme zajímaví? Nejsme zajímaví pro studenty? A když jsme u těch studentů, dozvěděla jsem se zajímavou věc. Všichni studenti končí automaticky na úřadu práce a mají velké problemy si najít zaměstnání, protože firmy si cenní hlavně zkušeností a student se musí během školy naučit hodně věcí navíc, aby se někomu zalíbil. Třeba už jen ty jazyky, angličtina je tu naprosto běžná, takže v inzerátech hledají lidi se třemi i čtyřmi jazyky najednou. No, cestou na úřad  jsem Vám vyfotila pěkné piktogramy na silnici před školou u přechodu pro děti, které jsem zatím ještě nikde jinde neviděla

A ještě jednu fotku pro Vás mám. Včera na bruslích jsem vyfotila pár kilometrů za hotelem rozcestník, který ukazuje na nejbližší restauraci, kavárnu a muzeum v okolí a berte to jako důkaz, že tady vážně nic není :o) Nejsou tam čísla, ale nejbližší mlýn je tři kilometry daleko.

Větší fotky najdete v sekci Ostatní na Picase.

Hádanka na konec: Za posledních 14 dní přišel jen jeden jediný komentář a v anketě jsou celé tři hlasy, z toho jeden je náš. Počítadlo ukazuje 22 až 40 unikátních návštěv denně a příspěvky tu jsou minimálně každý druhý den. Co je špatně?

Hallo, ik ben Jana en dit is Mirek. Ik komt uit Prag, hij komt uit Brno en wij wonen nu in Nederland. Wij zind op zoek naar werk. Heeft u een werk voor ons?

Holandština není těžká, je to taková směs angličtiny, němčiny a občas i francouzštiny a hodně věcí je tu stejných jako v jiných jazycích (jako určování času nebo třeba stupňování přídavných jmen), takže se musíte soustředit hlavně na výslovnost a na slovíčka. Tak asi to není jazyk, který by se děti dobrovolně učily u nás ve školách a výslovnosti se každý směje, ale možná proto si holaňdané tak váží každého, kdo se jejich jazyk učí. Jak jsem tu už jednou psala, možná Vám na Vaši holandskou otázku odpoví anglicky, ale snahy si cení. (Na druhou stranu s cizincem který tu žije roky, ale jazyk neumí, se nebaví vůbec.) Žádné poučování si nedovolím, protože jsem teprve u šesté lekce, ale některá slovíčka se Vám můžou hodit třeba jen napsaná, takže tady je můj výběr:

Silnice a dálnice
Uit (sjezd), Wacht (pozor), Pas op (pozor), Vrij (volno), Omleiding (objížďka).

Formuláře
Voornaam (křestní jméno), achternaam (příjmení), woonplaats (adresa bydliště), staatsburger (občanství), vrouw (žena), meneer (muž), beroep (povolání), werk (práce), burgelijke stand (stav), Handtekening (podpis).

Práce
Functieomschrijving (popis práce), kennis (znalosti), loon (mzda), solliciteer (ucházet se), stuur (odeslat), vacature (nabídky), vaardigheden, ervaring (zkušenosti), bedrijf (firma)

Jídelní lístek
Rundvlees (hovězí), varkensvlees (vepřové), kip (kuřecí), soep (polévka), saus (omáčka), brood (pečivo), kerrie (kari), zout (sůl), ei (vejce), frites (hranolky), vla (krém, pudink), sla, salad (salát), kaas (sýr), koffie (káva), melk (mléko). Jong je mladý sýr, oud zralý sýr.

Sami jsme se přesvědčili, že 99 % holaňdanů umí anglicky. V televizi je polovina pořadů v angličtině, děti se učí anglicky, na všechny vyšší pracovní pozice je angličtina nutností a občas jsou i nápisy, jídelní lístky a takové drobnosti jako účtenky dvojjazyčně. Pokud umíte anglicky i německy, psanou holandštinu odtušíte, ale s mluvenou mám zatím trošku problémy. (Zrovna před chvílí mě vyděsilo jedno nechutně dlouhé slovo: ziektekostenverzekeringskaart, což je kartička zdravotní pojišťovny.)

Moc českých učebnic holandštiny není. Já používám knížku z  nakladatelství Karolinum originálně nazvanou "Učebnice nizozemštiny" + 2 CD, ale na začátky úplně stačí a věřím tomu, že když vydržím všech 30 lekcí, dostanu se na úroveň B1 nebo dokonce B2...  (no, to mám co dělat). Ještě existují výuková videa na Internetu a hromada stránek se slovíčky, ale pokud jste tady, můžete klidně poslouchat televizi, koukat na dvojjazyčné seriály nebo si zajít na kurz pro začátečníky. Mimochodem, konečně jsem přišla na to, jak se říká tomu kurzu pro cizince - je to inburgeren course. Zahrnuje historii, každodenní situace, jazyk a zkoušky a napíšu o něm samostatný příspěvek až zjistím víc.

Otepluje se, budeme si muset najít novou ledničku :o) Parkuje sice ve stínu před hotelem, ale i tak je tam přes den skoro deset stupňů a jestli to tak půjde dál, zkazí se nám sýry nebo uteče pudink. Nové okno bude až v pátek díky totálně zmatené paní z hotlinky pojišťovny a nedají nám nic, protože všechno přepočítávají podle českých ceníků, a to nedělá ani polovinu sjednané spoluúčasti. Na nákupy sice jezdíme, ale na výlety to není, protože na každé křižovatce koukám škvírou mezi lepenkou jeslti něco nejede a při jízdě nad 70 km v hodině se trhá, takže nemůžeme na dálnici.

Jak jsem dopadla u vstupního testu nevím, protože se mi ještě nikdo neozval, ale zato jsme dostali e-mail z Rotterdamu ohledně našich 303jek, takže je mají a zpracovávají a třeba z toho nakonec bude i ta podpora. Navíc, o víkendu jsme si přepsali v životopisech českou adresu na holandskou a asi to zafungovalo, protože od neděle se na Mirkovo CV podívalo už 48 lidí a přišly dvě nové nabídky práce :o) Jsou v oboru, v Amsterdamu a s nástupem ihned, tak uvidíme. U mě to tak slavné sice není, ale tak minimálně by se mohli přestat ptát kdy se můžu přestěhovat, jestli mi tu práci dají.

Víc novinek už asi nemám, kromě toho všeho se snažím o jednu lekci holandštiny a brusle denně, Mirek navíc programuje a hraje Social City. A abyste neřekli, tady máte aspoň jednu fotku z odpoledne :o) Je to kousek od hotelu a říkají tomu koupací pláž, protože je  tam písek bez kamenů a mělké moře. Na Picase v sekci Waterlands bude větší.

Za poslední tři dny se toho stalo tolik, že ani nevim kde začít. Kurzy holandštiny nedopadly, protože se nám zpátky už nikdo neozval, a tak jsme se do toho pustili sami. Ono to půjde, máme učebnici, máme CDčka, máme lekce na youtube, máme televizi a mluví na nás všichni kolem. Dneska budu načínat čtvrtou lekci a mám první, docela vtipný postřech - přistěhovalý cizinec (nový soused) se v holandštině řekne úplně stejně jako slovíčko “divný”, tedy vreemd :o) Učebnice má svoje mušky, ale dá se z ní učit a asi ji můžu s klidným svědomím doporučit i Vám, rozhodně tu první lekce nezačíná větami typu: “Pan Novák má dvě dcery.”, “Pan Novák má auto.”, ale jsou tu užitečnější věty jako: “Je to daleko?”, “Jsme tu cizí” nebo “Studuji v Brně.” a jako cvičení mluvíte i píšete e-mail nebo popisujete obrázek půdorysu bytu. Učebnice je od nakladatelství Karolinum a vyjde zhruba na 300 kč.

Ve středu jsme vyrazili na výlet, ale nepovedl se, protože to co jsme hledali tam nebylo. Ve čtvrtek jsme vyrazili na další výlet, ale zapomněla jsem si kartu od foťáku takže nic neuvidíte a další výprava asi jen tak nebude. Na druhou stranu všchno zlé je pro něco dobré, protože se mi ozvala agentura s nabídkou práce a celý zbytek čtvrtka jsem tak místo výletování strávila aspoň učením se na vstupní test, kam jsem měla dorazit hned druhý den ráno. No a tím se pomalu dostáváme k pátku.

Pátek ráno začal prima zácpou na dálnici, protože holanďané se neumí zipovat. Stačí sebemenší překážka v nějakém z jízdních pruhů a stojí celá dálnice a nebo (a to je tady naprostá místní specialita) jedou všechny pruhy kromě vašeho, to znamená i ty pomalé vpravo. Zaparkovali jsme autíčko tak jako vždycky na krytém P+R parkovišti, dostali dva lístky na dopravu a vyrazili na vstupní test, který nakonec trval celých 90 minut a pěkně mi po něm vyhládlo. (zatím nic nevím, výsledky budou příští týden, ale mám z něj docela dobrý pocit) Po malém obědě následovala prohlídka bytu, který nás tentokrát příjemně překvapil, protože je zařízený, s Internetem a v centru, ale jeho mínusy jsou velikost (tak 30m2, i s kouskem místa pro kola venku před oknem) a chybějící parkovací místo. Jak jsme agentovi řekli že máme auto, okamžitě nám doporučil ať se ho zbavíme, protože jezdit v Amsterdamu a ještě k tomu s českou značkou je prý šílenost a třeba je to prorok, protože když jsme se vrátili na parkoviště, čekal nás šok - vykradli nám auto.

Výraz vykradli asi není úplně na místě protože vůbec nic nevzali, ale rozmlátili přední okýnko, poškrábali dveře a rozházeli snad i to, co v tom autě předtím nebylo. Pan "zloděj" byl zjevně amatér, jelikož nepřišel na to jak otevřít kufr a vyřešil to sklopením zadní sedačky. Ty malé kousíčky skla byly úplně všude a to většinu z nich držela fólie. Celou věc jsme ohlásili hlídači na parkovišti, který nám auto vysál a díru po okně slepil z několika pytlů na odpadky a policii v Amsterdamu i v Purmerendu, kam spadáme polohou hotelu. No, policie je tu stejně jako všichni úředníci a prodavači milá, otevřeno měli i na malém městě ještě v osm večer a umí anglicky.

Radost z toho nemáme, je to škoda aspoň za pět tisíc a ty jsou teď potřeba jinde, ale na druhou stranu máme obrovské štěstí že to není nic horšího. Dokážu si představit vztek toho de..la, který se tam tak pracně vloupe předním okýnkem aby prohledal kufr a nic nenajde, to taky mohlo skončit daleko hůř. Bohužel jsme museli cestou domů sjet z dálnice, protože pytle nesnesly víc jak 70 km za hodinu, ale jsme doma a řešíme co s tím. Autíčko jsem před hotelem vysušila a vysála, černý pytel jsme strhli a nahradili bílým (s trošku estetičtější izolepou) a v úterý jsme objednaní do servisu. Schválně, proplatí to pojišťovna?

Kromě toho všeho samozřejmě pořád odpovídáme na inzeráty, objevujeme nová jídla ze supermarketů a byli jsme poprvé na bruslích :o) Sice jen čtyři kilometry, ale provětrali jsme se. Silnice tu jsou docela hladké, tak akorát klikaté a bez kopců, Mirek nemusí brzdit :o)

Větší fotky tady: http://picasaweb.google.com/molicek/Ostatni?feat=directlink
.

Prádelna objevena! Jezdili jsme prakticky kolem ní, ale nebyla vidět, protože je před ní permanentně hromada stánků. Přivítala nás taková milá starší paní, (která mi hrozně připomíná mojí babičku) a všecko nám vysvětlila, nastavila, vyprala, vyždímala a vysušila a za dvě pračky prádla a hodinu práce jsme zaplatili 12 euro. To kouzelné slovo je Wasserij nebo Waserette, ale i tak jich kolem nás moc není, asi tak dvě na 30 kilometrů.

Při čekání jsme si prošli všechny stánky a ochůdky kolem a objevili docela zajímavé věci, nakoupili nějaké jídlo na víkend, potkali několik pramic ve vodních kanálech a vůbec  neuvěřitelnou hromadu lidí venku. Vypadá to, že holandsko ožívá až v sobotu, protože všichni uklízí zahrady, zařezávají stromy, sportují, chodí na procházky a prostě ven - za celý týden jsme nepotkali tolik lidí venku jako dneska. Mě taky čeká výlet, ale s paralenem a do postele, protože mám 37,4 a obří rýmu, kterou sem chytla od Mirka. Ne, jemu už nic není :o) Tak aspoň se teď bude starat on o mě.

Mimochodem, dneska se mi zdálo třikrát o práci, i o té Vodafonní :o)

Ráno jsme začali hledáním pošty, protože jsme potřebovali poslat pár formulářů do Rotterdamu a čekalo nás první překvapení. Hlavní poštovní službou v Holandsku je společnost TNT, která u nás v republice tak maximálně převáží balíky a navíc tu má pobočku skoro v každé trafice, malém obchůdku nebo papírnictví. Prostě jen jdete ulicí a kde uvidíte vedle nápisu obchodu i oranžové logo TNT, tam můžete v klidu vejít a podat dopis nebo si koupit známku.  Dopisy jdou jako u nás na váhu a známky jsou 44 a 88 centové, pokud je váš dopis dražší, pokladní prostě nalepí více 44 centových známek vedle sebe. A známky v trafikách nemají žádné obrázky, prostě jen jedno velké číslo 44 nebo 88. Možná je to lepší než některé naše vyobrazeniny, které nikomu nic neřeknou a nevypadají pěkně. Nemůžu si pomoct, ale nevím proč má naše republika tak škaredé známky. Ve velkých městech je vždycky jedna centrála a ve vesničkách pak oranžové poštovní schránky.

Naším dalším úkolem bylo objednat se na kurz holandštiny pro expaty. Na úřadu práce nám prozradili, že existuje specielní kurz pro cizince kteří tu chtějí pracovat nebo dlouhodobě žít, ale jeho jméno sem si bohužel nezapamatovala, protože je holandské a strašně dlouhé. Kurz kromě jazyka a gramatiky učí i historii, reálie a kulturu, je zakončený certifikátem a po jeho dokončení by jsme měli být schopní zvládat každodenní konverzaci. Lidé v holandsku si vysoce cení Vaší snahy přizpůsobit se. Možná mluvíte špatně a možná dostanete na svoji holandskou otázku anglickou odpověď, ale kdo tu žije několik let a umí si leda tak objednat kafe, s tím se tu nikdo nebaví. Překladatel nám dal adresu úřadu v městečku Oosthuid, telefonní číslo a klíčové slovo které máme ukázat na recepci, ale na úřadě už jsme nikoho nestihli. Máme si prý zavolat v podělí odpoledne, tak uvidíme.

Posledním úkolem bylo najít veřejnou prádelnu, protože čísté oblečení už pomalu dochází.  Nečekali jsme žádný problém, máme navigaci a opsali jsme si šest různých adres z internetu, ale klíčové slovo bylo asi špatně, protože jsme ani s jednou neuspěli. Našli jsme jen chemické čistírny nebo prázdné obchody k pronájmu a ani obsluha čistírny nám nedokázala poradit kam máme jet, takže veřejná prádelna je tady asi hodněmoc vzácná věc. Zkusíme to zítra.

(psáno 12. 3. 2010)
Fotky: http://picasaweb.google.com/molicek/Ostatni?feat=directlink

Poslušně hlásím, že dneska se nic zvláštního nestalo a tak Vás nebudeme unavovat dlouhými příspěvky. Ráno jsme zajeli na úřad práce, kde nám místní překladatel pomohl s třístránkovým formulářem pro sociálku v Rotterdamu a dozvěděli jsme se že už několik let jezdí pravidelně lyžovat do Krkonoš, zná jižní moravu a byl i v Bratislavě. Zaměstnává u nás nějaký úřad práce překladatele? Nevšimla jsem si. Po návratu jsme si zařídili Internet, který je sice za naprosto šílenou cenu, ale bereme to jako investici do budoucna kvůli práci a Mirek dnes poprvé volal domů pro jakési chybějící dokumenty, které musíme zítra poslat. Teď popíjíme polívku z hrnečku a sedíme v teple, protože venku je zima a rýmu už máme oba, výlet bude jindy. Jen tak mimochodem a pro zasvěcené - Ulice funguje :o)

(psáno 11. 3. 2010)